Naše historie

K naší historii se s hrdostí hlásíme. Přečtěte si o vzniku legendárních letounů i o fungování firmy v historických milnících.

Počátky. 1919 - 1923

Historie Aera se začala psát 25. února 1919, jen několik měsíců po vzniku samostatného Československa, kdy byl podnik oficiálně zapsán s pouhými třemi zaměstnanci.

Nová společnost, která se zaměřila na výrobu letadel, leteckých dílů a na opravy letadel, byla v krátké době následována dvěma dalšími společnostmi – státem vlastněnou společností Letov a soukromou společností Avia. Aero však bylo po dlouhou dobu nejsilnější z těchto tří společností, co se týče počtu pracovních sil i objemu výroby.

1919

Aero A-1, první vojenský letoun vlastní konstrukce. A-1 byl určený pro dvoučlennou posádku – pilota v předním kokpitu a pozorovatele (či instruktora) vzadu. Ministerstvo národní obrany si v roce 1919 pro Československou armádu objednalo 35 takových strojů pro výcvik pilotů. První let, s pilotem Rudolfem Valentou, se uskutečnil již 49 dní po podepsání této smlouvy.

Letoun vznikal pod vedením konstruktéra Antonína Vlasáka.

Ve stejné době do Aero nastupuje Antonín Husník jako šéfkonstruktér. Byl spoluzakladatelem československého Aeroklubu a podílel se na vzniku československého letectva. Vlasák a Husník společně připravili návrh prvního ryze českého bojového letounu Ae-02. Poprvé vzlétl v roce 1920, ale nezaujal československé letectvo. Následující rok ale tento stroj, s pilotem Josefem Novákem, získal Stříbrný pohár Aeroklubu (1. místo v akrobatické kategorii a 2. místo v rychlostní kategorii). Tyto úspěchy podnítili Aero ve vývoji dalších typů. 

 

 

1922

A-10, první civilní dopravní letoun vlastní konstrukce. Konstrukčně vycházel z typu A-8. Dvoučlenná posádka musela v otevřeném kokpitu vzdorovat živlům, zatímco pět cestujících pod nimi si mohlo vychutnávat relativní luxus uzavřené kabiny. Pět strojů provozovaly Československé aerolinie a od října 1923 byly nasazeny na trase Praha-Bratislava.

Vedle těchto úspěšných typů bylo vyvinuto několik dalších vojenských průzkumných a výcvikových letounů. K nim patřil A-14. Pět těchto letounů sloužilo jako dvoupilotní výcvikové stroje, dalších 20 bylo postaveno jako průzkumná letadla. Pro komerční provoz aerolinek bylo upraveno 17 letounů.

Následovaly další typy, z nichž některé skončili ve fázi projektu či prototypu. 

V této době po boku Antonína Husníka pracovalo mnoho význačných osobností , např. Otto Wels, jehož nástupcem byl Antonín Slavík.

Expanze. 1923 - 1938

Rok po svém založení začíná Aero stavět továrnu na zelené louce ve Vysočanech, kam se také v roce 1923 stěhuje. Společnost začíná vyrábět další typy letadel a stává se hlavním dodavatel pro ministerstvo obrany a pro ministerstvo veřejných prací (civilní letadla). Brzy následovaly také dodávky do zahraničí.

1923

A-11, rodina úspěšných vojenských dvouplošníků (bombardovacích a průzkumných). A-11 byl lehký bombardér a pozorovací letoun, vyráběný ve 20.letch. Postaveno bylo přibližně 250 kusů. Jeho odvozené verze sloužily v Československé armádě ještě v době propuknutí druhé světové války.

1925

De Havilland DH-50, dopravní letoun vyráběný v britské licenci.

1927

Poprvé vzlétl model A-32. Tento pozorovací letoun a lehký bombardér sloužil v československé a finském letectvu. Finové zakoupili 16 kusů ve dvou verzích jako lehký útočný letoun, ale většinou je využívali jako cvičné stroje až do ukončení provozu v roce 1944.

A-35, první hornoplošník vyvinutý v Aero – později přestavěný na dopravní letoun pro 5 cestujících. Baťův obuvnický závod zakoupil 2 stroje pro přepravu osob a zboží. Patřily mezi první korporátní letouny na světě. V počtu 7 kusů sloužil také v ČSA až do roku 1936. V Jugoslávském královském letectvu létal do začátku druhé světové války.

1928

A-34 „Blackbird“, první z rodiny sportovních a cvičných lehkých dvouplošníků.

1932

A-100, v reakci na požadavek Národního ministerstva obrany nahradit všechny starší lehké bombardéry a průzkumné letouny, přepracovalo Aero jednomotorový dvouplošník A-430 na model A-100. Letectvo odebralo 44 kusů, které byly v provozu do předvečera druhé světové války. Pozdější model A-101 byl vybaven výkonnějším motorem. 

1937

MB-200, celokovový bombardér vyrobený ve francouzské licenci (Marcel Bloch). Následovaný novým strojem A-204, na který navázal model A-300. Začátek druhé světové války jeho vývoj ukončil.

1938

A-304, dvoumotorový dolnoplošný vojenský letoun, vycházející z modelu A-204.

Po německé okupaci Československa, byly letouny A-304využívány Wehrmachtem k výcviku osádek a dopravu kurýrních zásilek a osob.

Během okupace se vývoj letounů zastavil. Zdejší letecké továrny byly nuceny vyrábět německá letadla.

Válečná výroba. 1938 - 1944

Během druhé světové války přišlo Aero o veškerou naději, že bude pokračovat s vlastním vývojem. Místo toho muselo masově vyrábět německé letouny.

 

1939

BückerBü31 Jungmann – cvičný a akrobatický dvouplošník – Od konce roku 1939 do září 1940 Aero vyrobilo 200 cvičných dvouplošníků Bü-131 Jungmann. Po válce jich bylo postaveno dalších 240 až do ukončení výroby v roce 1949.

1943

C-3 a Siebel Si-204D, dvoumotorový vojenský letoun – v období od března do prosince roku 1943 sestavilo Aero 136 dvoumotorových dopravních a cvičných letadel tohoto typu. Od roku 1944 se vyráběl model Si204D-3 a po válce bylo rozhodnuto, že se bude ve výrobě modelu Si204D pokračovat, a to jak ve vojenské, tak v civilní verzi, které dostaly označení C-3 a C-103.

Aero vyrobilo pro MNO 120 kompletních letounů a podobný počet trupů. Bü131 se vrátil také do výroby a celkem se zde vyrobilo 260 kusů. Poslední dodávka se uskutečnila v roce 1949. Zpočátku nesla letadla označení C-4, po remotorizaci C-104.

Poválečná výroba. 1945 - 1958

Po skončení války Aero neztrácelo čas a pustilo se do vývoje nového letounu. Čtyřmístný dvoumotorový model Ae-45 sklízel velké úspěchy.

 

1947

Ae-45, dvoumotorový civilní letoun uskutečnil první let. První sériová verze tohoto klasického modelu byla vyráběna v letech 1948-1951. Celkem vzniklo v Aero 200 kusů. Následovala vylepšená verze Aero 45S Super, kterou v letech 1954-1959 vyráběla firma LET v Kunovicích, v celkovém počtu 228 kusů. Remotorizovaný model byl vyráběn ve stejné továrně v letech 1959-1962, v počtu 162 kusů.

 

1953

Aero se přestěhovalo z Prahy do nových prostor ve Vodochodech.

V roce 1953 byla ve Vodochodech vybudována nová zařízení navržená pro výrobu proudových letounů a v tomtéž roce zahájila provoz. Výroba, ve které bylo zapojeno několik československých leteckých závodů, se zaměřila na velkosériovou licenční výrobu letounu MiG-15 a z něj odvozených typů. Nadzvukové letouny MiG-19 a MiG-21 byly vyráběny v Aeru během 60. a 70. let a razily cestu výrobních schopností pro tuzemské programy proudových cvičných letounů – L-29 Delfín a L-39 Albatros.

1954

Zálet letounu MiG-15, proudového bojového letounu vyrobeného v sovětské licenci (1954-1962 dodáno 3 405 letounů).

1958

Zálet letounu MiG-19 Farmer, nadzvukového bojového letounu vyrobeného v sovětské licenci (1958-1962 dodáno 103 letounů).

Licenční výroba letounů MiG byla zásadní z několika důvodů. Díky ní bylo československé letectvo již v roce 1957 plně vybaveno proudovými letouny, které byly spolehlivé a měly dlouhou životnost. Kusy určené k výcviku sloužily až do roku 1984. Ještě důležitější ale bylo, že se Aero stalo výrobcem proudových letounů, díky čemuž zdejší konstruktéři získali odborné znalosti a chuť k vývoji vlastních proudových modelů.

Proudový věk. 1959 - 1967

Prvním v Československu navrženým proudovým letounem byl úspěšný výcvikový letoun L-29 Delfín, který byl navržen tak, aby splňoval požadavky všech zemí Východního bloku. Poslední dodávky letounu Aero proběhly v roce 1974, i přesto je dnes mnoho z nich v letuschopném stavu a mnoho exemplářů našlo přízeň u civilních majitelů, kteří jim dopřáli nový život.

1959

XL-29 – prototyp L-29 Delfín poprvé vzlétl 5. dubna 1959.

Celkem bylo postaveno 3665 letounů L-29, z toho 1943 v Aeru Vodochody a zbývajících 1 722 v továrně LET v Kunovicích. Delfín se tak stal nejúspěšnějším výcvikovým letounem, který byl kdy vyroben. Převážná většina byla dodána Sovětskému svazu. Ostatní nasadilo do výzbroje Československo nebo byly vyvezeny – NDR, Sýrie, Bulharsko, Maďarsko, Indonésie, Egypt, Rumunsko, Uganda, Nigérie, Čína, Irák, Severní Vietnam a další.

Poslední dodávky modelu L-29 se uskutečnily v roce 1974.

Tuzemské proudové letouny. 1968-1990

Po L-29 následoval neméně úspěšný L-39 Albatros. L-39 Albatros byl první z druhé generace proudových výcvikových letounů a první s dvouproudovým motorem. Dodnes slouží u mnoha jednotek po celém světě.

1968

První let L-39 Albatros – Letový prototyp X02 vzlétl poprvé 4. listopadu 1968 s pilotem Rudolfem Duchoněm. Jedná se o neméně úspěšný letoun L-39 Albatros, s téměř 3 000 vyrobenými kusy pro zákazníky po celém světě.

Zahájena byla sériová výroba a vývoj letounu pokračoval dále. 

1974

Na vrcholu studené války objednával Sovětský svaz jeden kus za druhým a výroba v Aero dosáhla závratných výšin. Byla doba, kdy se každý den vyrobil jeden letoun za den.

Vzhledem k vývoji nových variant získala původní verze název L-39C (jako „cvičný“). Přibývaly další verze L-39V, L-39ZO, L-39ZA. 

1986

Zálet proudového cvičného letounu vlastní konstrukce zmodernizovaného L-39 na L-39MS. Letoun byl přejmenován na L-59 a nabídl širokou škálu dalších vylepšení s cílem zaujmout širší trh.

Nová éra. Moderní systém boje a výcviku. 1992-dodnes

Na L-39 navázal modernější typ L-159 ALCA, jehož vývoj začal v roce 1992. 

Návrat k civilní výrobě nastal v podobě letounu Ae270, který byl koncipován jako robustní užitkový letoun s přetlakovou kabinou (se dvěma piloty a až osmi cestujícími). Přestože se zdálo, že letoun má před sebou skvělou budoucnost, vzhledem k tehdejší finanční situaci, byl projekt ukončen.

1997

Nová éra – přichází L-159 ALCA Advanced Light Combat Aircraft .

Prototyp dvoumístného letounu poprvé vzlétl 2. srpna 1997, jednomístný pak o rok později 18.srpna 1998.

Jedná se o lehký a obratný proudový letoun, který je schopen plnit různé mise v civilním i vojenském prostředí. Používán je českou armádou i dalšími mezinárodními zákazníky.

ALCA byla navržena tak, aby splňovala požadavky českého letectva na nový letoun pro přímou podporu pozemních jednotek a taktické útoky na pozemní cíle. Tento letoun měl být schopen hrát roli FAC (forward air control), vzdušné obrany proti podzvukovým cílům a vedení taktického vzdušného průzkumu. Kromě toho měl sloužit i pro výcvik.

Mezi lety 1971-1999 bylo dodáno více než 2 900 letounů. 

2002

Další prototyp L-159B poprvé vzlétl 1. června 2002. Letoun byl určen k pokračovacímu, operačnímu i zbraňovému výcviku.

2006

V roce 2006 podepsalo Ministerstvo obrany ČR smlouvu na přestavbu 4 jednomístných L-159 na dvoumístné cvičné letouny, označen jako L-159T1. První z nich vzlétl 1.března 2007 a všechny byly předány 23.listopadu 2007.

2017

První exportní L-159T1 pro irácké letectvo, dodány na leteckou základnu Balád 5. listopadu 2015 a poslední z celkem deseti kusů L-159 v říjnu 2017.

2019

Aero dodalo firmě Draken 21 letounů L-159. Poslední z nich dostal speciální pouštní kamufláž a dodán byl v červnu 2019.

dodnes

Pokračují v Aero generální opravy i vylepšení letounů L-159 i L-39 Albatros.

Obnovení výroby proudových letounů. 2000 - 2018

V roce 2014 se Aero rozhodlo zahájit vývoj zcela nového proudového letounu. Protože staví na tradici legendárního cvičného stroje L-39, dostal nový letoun název L-39NG.

Aero L-39NG (Next Generation) je nová generace podzvukového cvičného letounu Aero L-39 Albatros; vychází z původní aerodynamické koncepce L-39, ale jeho konstrukčně a technologicky upravený trup doplňuje nové křídlo s integrální palivovou nádrží, moderní přístrojové vybavení a pohonná jednotka s vyšší životností. Platforma L-39NG umožňuje západní i východní konfiguraci a splňuje podmínky plnohodnotného, moderního, komplexního a nákladově efektivního vojenského výcviku vzdušných sil (základní, pokročilý a LIFT trénink pilotů). L-39NG je kromě výcviku pilotů navržen také pro plnění bitevních, hlídkových a průzkumných úkolů.

Program  L-39NG byl rozdělen do dvou fází. První z nich spočívala v zástavbě moderní avioniky a především motoru FJ-44-4M do stávajících L-39, přičemž po konci životnosti těchto draků bylo možné využít pohonnou jednotku v nově vyrobených letounech. Druhá fáze zahrnovala vývoj a výrobu zcela nového L-39NG. Konstrukce L-39NG počítá s průběžnými modernizacemi dle přání zákazníků, a to hlavně v úrovni komunikačních a avionických systémů. Avionika letounu je připravena pro výcvik budoucích pilotů letounů čtvrté a páté generace.

 

 

2014

Aero oznámilo zahájení vývoje letounu L-39NG.

 

2015

Technologický demonstrátor L-39NG, označovaný jako L-39CW, poprvé vzlétl 14. září 2015 s osádkou tvořenou továrními piloty Miroslavem Schütznerem a Vladimírem Kvardou

2018

Nově vyrobený letoun L-39NG byl poprvé představen 12. října 2018 v továrně Aero ve Vodochodech. Jednalo se o velký milní pro společnost – 21 let od doby, kdy svět poprvé spatřil letoun L-159.

Prototyp výrobního čísla 7001 s přiděleným evidenčním číslem 0475 poprvé vzlétl 22. prosince 2018.

Sériová výroba proudových letounů. 2018-nyní

Letoun L-39NG se stal novou vlajkovou lodí společnosti Aero. Jedná se o zcela novou generaci dvoumístného podzvukového proudového letounu.
L–39NG představuje všestrannou platformu, vhodnou pro výcvik, průzkumné a lehké bojové mise.

Od letu prvního prototypu L-39NG, přes kompletní certifikaci až po zahájení sériové výroby. Jedná se o hlavní milníky, které představují pro naši společnost novou éru a budoucnost celé společnosti.

2019

První veřejné představení letounu L-39NG na Dnech NATO a začátek sériové výroby

2020

Úspěšná statická zkouška draku trupu letounu L-39NG výrobního čísla 7002 se uskutečnila v únoru 2020 ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu v Praze (VZLÚ) podle požadavku evropského vojenského předpisu EMACC.

Ve třetím čtvrtletí 2020 prošel L-39NG aerodynamickými testy pro verzi Light Attack v nízkorychlostním aerodynamickém tunelu VZLÚ v Praze. Na 59. letecké základně maďarského letectva v Kecskemétu si prototyp L-39NG se sériovým výrobním číslem 7004 vyzkoušeli piloti maďarských vzdušných sil.

2021

V prvním čtvrtletí 2021 testování třetího životního cyklu L-39NG prokázalo jeho životnost až 15 000 letových hodin, což je trojnásobná hodnota oproti předchůdci L-39 Albatros.

Několik letů s továrním pilotem Aero absolvovali v dubnu 2021 slovenští armádní piloti na základně Sliač. Piloti Armády České republiky (AČR) z 21. základny taktického letectva v Čáslavi a ze Správy letiště Pardubice si poprvé vyzkoušeli L-39NG v květnu 2021. Prvním českým armádním pilotem v kokpitu L-39NG byl velitel 213. výcvikové letky Martin Pelda.

Na Dnech NATO v Ostravě 19. září 2021 se L-39NG poprvé představil české veřejnosti v dynamické ukázce.

2022

V lednu 2022 dokončil třetí prototyp L-39NG s výrobním číslem 7003 únavovou zkoušku pěti životních cyklů (pětkrát pět tisíc letových hodin v tvrdém spektru zatěžování).

Po certifikačním procesu trvajícím pět let získal letoun v roce 2022 typovou certifikaci bez omezení, která je hlavním předpokladem pro registraci jednotlivých letadel u zákazníků. Certifikát, který vydal Odbor dohledu nad vojenským letectvím Ministerstva obrany, potvrdil kompatibilitu L-39NG se všemi požadavky a systémy v rámci států Evropské unie i Severoatlantické aliance.

Významný okamžik proudového cvičného letounu L-39NG, které nese výrobní číslo 7005, nastal 29. listopadu 2022. Ve výrobním závodu Aero došlo ke spojení trupu s křídlem (výroba probíhá odděleně), což je důležitý krok směřující k oživení a záletu každého letounu. Jedná se tak o první sériově vyrobený letoun ve Vodochodech po 20 letech.

2023

V lednu 2023 Aero získalo osvědčení k provádění výuky a výcviku na vojenské letecké technice včetně cvičných proudových letounů L-39NG, i jeho generačního předchůdce L-39 Albatros a lehkého bitevníku L-159.

V únoru 2023 Aero spustilo do provozu novou výrobní linku určenou výhradně pro montáž trupu letounu L-39NG. Testování potenciální výzbroje cvičného letounu L-39NG může probíhat od března 2023 na vlastní tunelové střelnici v areálu Aero ve Vodochodech. 

V dubnu 2023 si výrobu letounu L-39NG prohlédla pracovní skupina NATO pro bezpečnost vojenského letectví v rámci jejího 56. zasedání konaného v České republice.

Zkoušky východní výzbroje L-39NG se uskutečnily v dubnu 2023 na území Maďarska (Letecká základna Pápa a střelnice u města Veszprem).

První zálet (trval přibližně 40 minut) sériově vyráběného L-39NG se uskutečnil v dubnu 2023 na letišti ve Vodochodech. Piloti Aero otestovali funkce letounu v rozsahu standardního programu továrního záletu od ověření funkce motoru přes řiditelnost až po chování letounu ve všech fázích letu.

Sériová výroba čtyř letounů L-39NG pro státní podnik LOM Praha byla slavnostně zahájena 10. května 2023. Letouny provozované Centrem leteckého výcviku v Pardubicích budou sloužit k výcviku českých vojenských pilotů a zajistí tak kontinuitu výcviku taktického letectva na podzvukových proudových strojích Albatros L-39C. První vyráběný výcvikový letoun má výrobní číslo 7029.

V květnu 2023 Aero otevřelo nové vývojové centrum v Brně zaměřené na vývoj avionických systémů a interaktivního rozhraní dokumentace k cvičnému letounu L-39NG.

Mezinárodní spolupráce a Aerostructures

Divize Aerostructures vznikla v Aero v roce 2010 kvůli potřebě získat větší podíl na mezinárodních leteckých projektech, a také optimalizovat specializované procesy v rámci společnosti. Dnes Aero spolupracuje s několika velkými výrobními společnostmi jako Bombardier, Embraer, Leonardo, ST Aerospace, v minulosti to byli například Boeing, SAAB, Sikorsky, Spirit AeroSystems.

Od roku 2000 začalo Aero spolupracovat s řadou světových leteckých výrobců. Již v roce 2000 začalo Aero vyrábět pro americkou firmu Sikorsky vrtulník S-76, a to plně sestavený a vybavený vrtulník připravený k instalaci dynamických částí. O té doby získalo Aero celou řadu dalších kontraktů na různé letecké sestavy a podsestavy.

V roce 2009 Aero podepsalo svůj historicky první kontrakt na mezinárodní risk-sharingový projekt s belgickou společností SONACA. Předmětem spolupráce je společný vývoj a následně i výroba části křídla (náběžné hrany) pro zcela nový typ letounu kanadského Bombardieru – CSeries.

O dva roky později Aero podepsalo kontrakt s třetím největším výrobcem letadel na světě, brazilskou firmou Embraer, na jehož základě se Embraer a Aero staly partnery ve vývoji a výrobě nového vojenského transportního víceúčelového letounu KC-390.

Aero se tak podílí na vývoji a výrobě náběžné hrany křídla, technologickém vývoji a výrobě všech sedmi dveří, rampy a zadní části trupu, což znamená podíl na vývoji a výrobě velké části tohoto letadla.

 

1997

Založení společného podniku s tchajwanskou firmou AIDC k vývoji a výrobě letounu Ae270

1998

Strategickým partnerem společnosti se stal Boeing

2000

Zálet prvního prototypu letounu Ae 270

Zahájení výroby leštěných potahů dveří pro cestující pro letoun Boeing 757

Zahájení výroby vrtulníku S-76 pro Sikorsky Aircraft Corporation

2001

Zahájení výroby kanónových dveří letounu F-18 Super Hornet pro Boeing St. Louis

Zahájení výroby sady dílů a podsestav letounu Boeing 767 pro BAE SYSTEMS

2007

Zahájena výroba střední části křídla C-27J Spartan pro firmu Alenia Aeronautica

2008

Zahájena výroba podsestav dveří Embraer 170/190 pro firmu Latecoere

Získán kontrakt na dodávku pylonů pro letoun JAS-39 Gripen pro společnost Saab.

2011

Podepsána smlouva s brazilskou společností Embraer na vývoj a výrobu náběžné hrany křídla a na technologický vývoj a výrobu všech dveří, nákladní rampy a zadní části trupu II pro vojenský transportní letoun KC-390.

Kontrakt se společností Messier-Bugatti-Dowty rozšířen o hlavní podvozky pro Airbus A320.

2013

Aero uzavřelo nový kontrakt s italským leteckým výrobcem, firmou Alenia Aermacchi, které bude dodávat sady trupových panelů na letoun Airbus A321.

2014

Aero zahájilo vývoj podvozku pro letoun Tecnam P2012.

2016

Aero zahájilo výrobu kompozitových dílů a podsestav pro Airbus A400M and A350 pro společnost MT Aerospace.

Podpis kontraktu na vývoj a výrobu skořepinových struktur pro konverzi letounů Airbus z dopravní na nákladní se společností ST Aerospace.