Historie společnosti Aero
K naší více než 100 leté historii se s hrdostí hlásíme. Přečtěte si o vzniku legendárních letounů i o fungování firmy v historických milnících.
Počátky. 1919 - 1923
Historie Aera se začala psát 25. února 1919, jen několik měsíců po vzniku samostatného Československa, kdy byl podnik oficiálně zapsán s pouhými třemi zaměstnanci.
Nová společnost, která se zaměřila na výrobu letadel, leteckých dílů a na opravy letadel, byla v krátké době následována dvěma dalšími společnostmi – státem vlastněnou společností Letov a soukromou společností Avia. Aero však bylo po dlouhou dobu nejsilnější z těchto tří společností, co se týče počtu pracovních sil i objemu výroby.
1919
Aero A-1, první vojenský letoun vlastní konstrukce. A-1 byl určený pro dvoučlennou posádku – pilota v předním kokpitu a pozorovatele (či instruktora) vzadu. Ministerstvo národní obrany si v roce 1919 pro Československou armádu objednalo 35 takových strojů pro výcvik pilotů. První let, s pilotem Rudolfem Valentou, se uskutečnil již 49 dní po podepsání této smlouvy.
Letoun vznikal pod vedením konstruktéra Antonína Vlasáka.
Ve stejné době do Aero nastupuje Antonín Husník jako šéfkonstruktér. Byl spoluzakladatelem československého Aeroklubu a podílel se na vzniku československého letectva. Vlasák a Husník společně připravili návrh prvního ryze českého bojového letounu Ae-02. Poprvé vzlétl v roce 1920, ale nezaujal československé letectvo. Následující rok ale tento stroj, s pilotem Josefem Novákem, získal Stříbrný pohár Aeroklubu (1. místo v akrobatické kategorii a 2. místo v rychlostní kategorii). Tyto úspěchy podnítili Aero ve vývoji dalších typů.
1922
A-10, první civilní dopravní letoun vlastní konstrukce. Konstrukčně vycházel z typu A-8. Dvoučlenná posádka musela v otevřeném kokpitu vzdorovat živlům, zatímco pět cestujících pod nimi si mohlo vychutnávat relativní luxus uzavřené kabiny. Pět strojů provozovaly Československé aerolinie a od října 1923 byly nasazeny na trase Praha-Bratislava.
Vedle těchto úspěšných typů bylo vyvinuto několik dalších vojenských průzkumných a výcvikových letounů. K nim patřil A-14. Pět těchto letounů sloužilo jako dvoupilotní výcvikové stroje, dalších 20 bylo postaveno jako průzkumná letadla. Pro komerční provoz aerolinek bylo upraveno 17 letounů.
Následovaly další typy, z nichž některé skončili ve fázi projektu či prototypu.
V této době po boku Antonína Husníka pracovalo mnoho význačných osobností , např. Otto Wels, jehož nástupcem byl Antonín Slavík.
Expanze. 1923 - 1938
Rok po svém založení začíná Aero stavět továrnu na zelené louce ve Vysočanech, kam se také v roce 1923 stěhuje. Společnost začíná vyrábět další typy letadel a stává se hlavním dodavatel pro ministerstvo obrany a pro ministerstvo veřejných prací (civilní letadla). Brzy následovaly také dodávky do zahraničí.
1923
A-11, rodina úspěšných vojenských dvouplošníků (bombardovacích a průzkumných). A-11 byl lehký bombardér a pozorovací letoun, vyráběný ve 20.letch. Postaveno bylo přibližně 250 kusů. Jeho odvozené verze sloužily v Československé armádě ještě v době propuknutí druhé světové války.
1925
De Havilland DH-50, dopravní letoun vyráběný v britské licenci.
1927
Poprvé vzlétl model A-32. Tento pozorovací letoun a lehký bombardér sloužil v československé a finském letectvu. Finové zakoupili 16 kusů ve dvou verzích jako lehký útočný letoun, ale většinou je využívali jako cvičné stroje až do ukončení provozu v roce 1944.
A-35, první hornoplošník vyvinutý v Aero – později přestavěný na dopravní letoun pro 5 cestujících. Baťův obuvnický závod zakoupil 2 stroje pro přepravu osob a zboží. Patřily mezi první korporátní letouny na světě. V počtu 7 kusů sloužil také v ČSA až do roku 1936. V Jugoslávském královském letectvu létal do začátku druhé světové války.
1928
A-34 „Blackbird“, první z rodiny sportovních a cvičných lehkých dvouplošníků.
1932
A-100, v reakci na požadavek Národního ministerstva obrany nahradit všechny starší lehké bombardéry a průzkumné letouny, přepracovalo Aero jednomotorový dvouplošník A-430 na model A-100. Letectvo odebralo 44 kusů, které byly v provozu do předvečera druhé světové války. Pozdější model A-101 byl vybaven výkonnějším motorem.
1937
MB-200, celokovový bombardér vyrobený ve francouzské licenci (Marcel Bloch). Následovaný novým strojem A-204, na který navázal model A-300. Začátek druhé světové války jeho vývoj ukončil.
1938
A-304, dvoumotorový dolnoplošný vojenský letoun, vycházející z modelu A-204.
Po německé okupaci Československa, byly letouny A-304využívány Wehrmachtem k výcviku osádek a dopravu kurýrních zásilek a osob.
Během okupace se vývoj letounů zastavil. Zdejší letecké továrny byly nuceny vyrábět německá letadla.
Válečná výroba. 1938 - 1944
Během druhé světové války přišlo Aero o veškerou naději, že bude pokračovat s vlastním vývojem. Místo toho muselo masově vyrábět německé letouny.
1939
Bücker – Bü31 Jungmann – cvičný a akrobatický dvouplošník – Od konce roku 1939 do září 1940 Aero vyrobilo 200 cvičných dvouplošníků Bü-131 Jungmann. Po válce jich bylo postaveno dalších 240 až do ukončení výroby v roce 1949.
1943
C-3 a Siebel Si-204D, dvoumotorový vojenský letoun – v období od března do prosince roku 1943 sestavilo Aero 136 dvoumotorových dopravních a cvičných letadel tohoto typu. Od roku 1944 se vyráběl model Si204D-3 a po válce bylo rozhodnuto, že se bude ve výrobě modelu Si204D pokračovat, a to jak ve vojenské, tak v civilní verzi, které dostaly označení C-3 a C-103.
Aero vyrobilo pro MNO 120 kompletních letounů a podobný počet trupů. Bü131 se vrátil také do výroby a celkem se zde vyrobilo 260 kusů. Poslední dodávka se uskutečnila v roce 1949. Zpočátku nesla letadla označení C-4, po remotorizaci C-104.
Poválečná výroba a první proudové letouny. 1945 - 1958
Po skončení války Aero neztrácelo čas a pustilo se do vývoje nového letounu. Čtyřmístný dvoumotorový model Ae-45 sklízel velké úspěchy.
1947
Ae-45, dvoumotorový civilní letoun – první let. První sériová verze tohoto klasického modelu byla vyráběna v letech 1948-1951. Celkem vzniklo v Aero 200 kusů. Následovala vylepšená verze Aero 45S Super, kterou v letech 1954-1959 vyráběla firma LET v Kunovicích, v celkovém počtu 228 kusů. Remotorizovaný model byl vyráběn ve stejné továrně v letech 1959-1962, v počtu 162 kusů.
1953
Aero se přestěhovalo z Prahy do nových prostor ve Vodochodech.
V roce 1953 byla ve Vodochodech vybudována nová zařízení navržená zcela pro výrobu proudových letounů a v tomtéž roce zahájila provoz. Výroba, ve které bylo zapojeno několik československých leteckých závodů, se zaměřila na velkosériovou licenční výrobu letounu MiG-15 a z něj odvozených typů. Nadzvukové letouny MiG-19 a MiG-21 byly vyráběny v Aeru během 60. a 70. let a razily cestu výrobních schopností pro tuzemské programy proudových cvičných letounů – L-29 Delfín a L-39 Albatros.
1954
Zálet letounu MiG-15, proudového bojového letounu vyrobeného v sovětské licenci (1954-1962 dodáno 3 405 letounů).
1958
Zálet letounu MiG-19 Farmer, nadzvukového bojového letounu vyrobeného v sovětské licenci (1958-1962 dodáno 103 letounů).
Licenční výroba letounů MiG byla zásadní z několika důvodů. Díky ní bylo československé letectvo již v roce 1957 plně vybaveno proudovými letouny, které byly spolehlivé a měly dlouhou životnost. Kusy určené k výcviku sloužily až do roku 1984. Ještě důležitější ale bylo, že se Aero stalo výrobcem proudových letounů, díky čemuž zdejší konstruktéři získali odborné znalosti a chuť k vývoji vlastních proudových modelů.
Moderní systém boje a výcviku. 1959 - 2000
Prvním v Československu navrženým proudovým letounem byl úspěšný výcvikový letoun L-29 Delfín, který byl navržen tak, aby splňoval požadavky všech zemí Východního bloku. Poslední dodávky letounu Aero proběhly v roce 1974, i přesto je dnes mnoho z nich v letuschopném stavu a mnoho exemplářů našlo přízeň u civilních majitelů, kteří jim dopřáli nový život.
Po L-29 následoval neméně úspěšný L-39 Albatros. L-39 Albatros byl první z druhé generace proudových výcvikových letounů a první s dvouproudovým motorem. Dodnes slouží u mnoha jednotek po celém světě.
Na L-39 navázal modernější typ L-159 ALCA, jehož vývoj začal v roce 1992.
Návrat k civilní výrobě nastal až v podobě letounu Ae270, který byl koncipován jako robustní užitkový letoun s přetlakovou kabinou (se dvěma piloty a až osmi cestujícími). Přestože se zdálo, že letoun má před sebou skvělou budoucnost, vzhledem k tehdejší finanční situaci, byl projekt ukončen.
1959
XL-29 – prototyp L-29 Delfín poprvé vzlétl 5. dubna 1959.
Celkem bylo postaveno 3665 letounů L-29, z toho 1943 v Aeru Vodochody a zbývajících 1 722 v továrně LET v Kunovicích. Delfín se tak stal nejúspěšnějším výcvikovým letounem, který byl kdy vyroben. Převážná většina byla dodána Sovětskému svazu. Ostatní nasadilo do výzbroje Československo nebo byly vyvezeny – NDR, Sýrie, Bulharsko, Maďarsko, Indonésie, Egypt, Rumunsko, Uganda, Nigérie, Čína, Irák, Severní Vietnam a další.
Poslední dodávky modelu L-29 se uskutečnily v roce 1974.
1968
První let L-39 Albatros – Letový prototyp X02 vzlétl poprvé 4. listopadu 1968 s pilotem Rudolfem Duchoněm. Jedná se o neméně úspěšný letoun L-39 Albatros, s téměř 3 000 vyrobenými kusy pro zákazníky po celém světě.
Zahájena byla sériová výroba a vývoj letounu pokračoval dále.
1974
Na vrcholu studené války objednával Sovětský svaz jeden kus za druhým a výroba v Aero dosáhla závratných výšin. Byla doba, kdy se každý den vyrobil jeden letou za den.
Vzhledem k vývoji nových variant získala původní verze název L-39C (jako „cvičný“). Přibývaly další verze L-39V, L-39ZO, L-39ZA.
1986
Zálet proudového cvičného letounu vlastní konstrukce zmodernizovaného L-39 na L-39MS. Letoun byl přejmenován na L-59 a nabídl širokou škálu dalších vylepšení s cílem zaujmout širší trh.
1997
Nová éra – přichází L-159 ALCA Advanced Light Combat Aircraft .
Prototyp dvoumístného letounu poprvé vzlétl 2. srpna 1997, jednomístný pak o rok později.
Jedná se o lehký a obratný proudový letoun, který je schopen plnit různé mise v civilním i vojenském prostředí. Používán je českou armádou i dalšími mezinárodními zákazníky.
ALCA byla navržena tak, aby splňovala požadavky českého letectva na nový letoun pro přímou podporu pozemních jednotek a taktické útoky na pozemní cíle. Tento letoun měl být schopen hrát roli FAC (forward air control), vzdušné obrany proti podzvukovým cílům a vedení taktického vzdušného průzkumu. Kromě toho měl sloužit i pro výcvik.
Mezi lety 1971-1999 bylo dodáno více než 2 900 letounů.
Obnovení výroby proudových letounů. 2000 - 2018
V roce 2014 se Aero rozhodlo zahájit vývoj zcela nového proudového letounu. Protože staví na tradici legendárního cvičného stroje L-39, dostal nový letoun název L-39NG.
Kromě vývoje nového letounu zahájilo Aero integraci motoru od společnosti Williams do draku stávajícího letounu L-39. To umožní současným uživatelům L-39 prodloužit životnost své letky. Integrace se zdařila a již v září 2015 absolvoval remotorizovaný letoun L-39 svůj první let.
V roce 2014 Aero zároveň uzavřelo dvě smlouvy na dodávky letounů L-159, a to pro americkou společnost Draken International, která poskytuje výcvikové služby různým vojenským zákazníkům, a pro irácké vzdušné síly. Při plnění kontraktu s Irákem Aero zároveň obnovilo výrobu letounů L-159 a začalo tento letoun opět nabízet na trhu.
2014
Aero oznámilo zahájení vývoje letounu L-39NG.
Aero podepsalo se společností Draken International kontrakt na dodávky L-159.
Aero podepsalo smlouvu na dodávky L-159 s iráckým ministerstvem obrany.
2015
Demonstrátor remotorizovaného letounu L-39 úspěšně absolvoval první let.
Aero předalo první stroje L-159 do Iráku a společnosti Draken International.
2018
První let prototypu L-39NG.
Sériová výroba proudových letounů. 2018-nyní
Letoun L-39NG se stal novou vlajkovou lodí společnosti Aero. Jedná se o zcela novou generaci dvoumístného podzvukového proudového letounu.
L – 39NG představuje všestrannou platformu, vhodnou pro výcvik, průzkumné a lehké bojové mise.
Od letu prvního prototypu L-39NG, přes kompletní certifikaci až po zahájení sériové výroby. Jedná se o hlavní milníky, které představují pro naši společnost novou éru.
2019
První veřejné představení letounu L-39NG na Dnech NATO a začátek sériové výroby
2020
L-39NG získal typový certifikát.
Penta oznámila podpis smlouvy o prodeji Aera. 100% vlastníkem Aera se stává společnost HSC Aerojet Zrt., v níž minoritní podíl drží společnost OMNIPOL a.s. Součástí prodeje bylo i Letiště Vodochody a.s.
Certifikace L-39NG – Úspěšné statické a únavové zkoušky draku letounu L-39NG.
2022
Aero a Lom Praha (státní podnik) – kontrakt na dodávku čtyř nových proudových letounů L-39NG pro základní a pokročilý výcvik pilotů Vzdušných sil Armády České republiky.
Po pětiletém certifikačním procesu získal letoun plnou certifikaci
2023
Zálet prvního sériově vyráběného letounu L-39NG.
Sériová výroba letounu L-39NG a příprava na dodání prvních letounů k zákazníkům: Maďarsko, Vietnam, ČR.
Mezinárodní spolupráce a Aerostructures
Divize Aerostructures vznikla v Aero v roce 2010 kvůli potřebě získat větší podíl na mezinárodních leteckých projektech, a také optimalizovat specializované procesy v rámci společnosti. Dnes Aero spolupracuje s několika velkými výrobními společnostmi jako Bombardier, Embraer, Leonardo, ST Aerospace, v minulosti to byli například Boeing, SAAB, Sikorsky, Spirit AeroSystems.
Od roku 2000 začalo Aero spolupracovat s řadou světových leteckých výrobců. Již v roce 2000 začalo Aero vyrábět pro americkou firmu Sikorsky vrtulník S-76, a to plně sestavený a vybavený vrtulník připravený k instalaci dynamických částí. O té doby získalo Aero celou řadu dalších kontraktů na různé letecké sestavy a podsestavy.
V roce 2009 Aero podepsalo svůj historicky první kontrakt na mezinárodní risk-sharingový projekt s belgickou společností SONACA. Předmětem spolupráce je společný vývoj a následně i výroba části křídla (náběžné hrany) pro zcela nový typ letounu kanadského Bombardieru – CSeries.
O dva roky později Aero podepsalo kontrakt s třetím největším výrobcem letadel na světě, brazilskou firmou Embraer, na jehož základě se Embraer a Aero staly partnery ve vývoji a výrobě nového vojenského transportního víceúčelového letounu KC-390.
Aero se tak podílí na vývoji a výrobě náběžné hrany křídla, technologickém vývoji a výrobě všech sedmi dveří, rampy a zadní části trupu, což znamená podíl na vývoji a výrobě velké části tohoto letadla.
1997
Založení společného podniku s tchajwanskou firmou AIDC k vývoji a výrobě letounu Ae270
1998
Strategickým partnerem společnosti se stal Boeing
2000
Zálet prvního prototypu letounu Ae 270
Zahájení výroby leštěných potahů dveří pro cestující pro letoun Boeing 757
Zahájení výroby vrtulníku S-76 pro Sikorsky Aircraft Corporation
2001
Zahájení výroby kanónových dveří letounu F-18 Super Hornet pro Boeing St. Louis
Zahájení výroby sady dílů a podsestav letounu Boeing 767 pro BAE SYSTEMS
2007
Zahájena výroba střední části křídla C-27J Spartan pro firmu Alenia Aeronautica
2008
Zahájena výroba podsestav dveří Embraer 170/190 pro firmu Latecoere
Získán kontrakt na dodávku pylonů pro letoun JAS-39 Gripen pro společnost Saab.
2011
Podepsána smlouva s brazilskou společností Embraer na vývoj a výrobu náběžné hrany křídla a na technologický vývoj a výrobu všech dveří, nákladní rampy a zadní části trupu II pro vojenský transportní letoun KC-390.
Kontrakt se společností Messier-Bugatti-Dowty rozšířen o hlavní podvozky pro Airbus A320.
2013
Aero uzavřelo nový kontrakt s italským leteckým výrobcem, firmou Alenia Aermacchi, které bude dodávat sady trupových panelů na letoun Airbus A321.
2014
Aero zahájilo vývoj podvozku pro letoun Tecnam P2012.
2016
Aero zahájilo výrobu kompozitových dílů a podsestav pro Airbus A400M and A350 pro společnost MT Aerospace.
Podpis kontraktu na vývoj a výrobu skořepinových struktur pro konverzi letounů Airbus z dopravní na nákladní se společností ST Aerospace.